Přinášíme první příspěvek ze seriálu „Interpretace pravidel“, který byl jedním z hlavních motivů vzniku blogu jako takového. Jednotlivé epizody budou určeny jak pro rozhodčí, tak pro další hráče, kteří by chtěli lépe porozumět pravidlům.
Velkým problémem pravidel je, že není v našich silách dokonale popsat všechny možné situace vyplývající ze hry a určit jejich rozuzlení – to by byla nečitelná (už teď není moc velké procento lidí, které je za svůj život alespoň jednou četli). Proto jsou pravidla od začátku koncipována jako jakýsi průvodce hrou a pískat by se mělo zejména v jejich duchu a s určitým „citem pro hru“.
V ufobalu jsou přešlapem myšleny dvě různé situace – přešlap obránce a přešlap útočníka. Jednodušší interpretace je pravděpodobně u útočníka. Ten se může dopustit přešlapu při chycení ufa v brankovišti, nebo stoupnutím do něj s ufem v ruce. Zde by měl být potrestán ztrátou ufa.
Pokud se přešlapu dopouští u střely, znamená to, že buď střílí „s dopadem“, nebo má při (případně už před ní) střele celou nohou v brankovišti – například špičkou. Pokud se noha nachází alespoň částečně na čáře, o přešlap se nejedná. Kontroverzni vyvolává spíše ona střelba s dopadem. Tady by rozhodující mělo být to, zda je hráč v době střely naprosto jasně celým svým tělem ve vzduchu.
K přešlapu může zajisté dojít i u útočícího hráče, který ufo v držení nemá. Zde je rozhodující, jestli si brankovištěm úmyslně zkracuje cestu, nebo se do něj dostal v důsledku předchozího pohybu – například při nahrávce z náskoku nebo dobrždění po odehrání ufa v běhu. Zkracování cesty by mělo být potrestáno ztrátou ufa, při opakování přestupku napomenutím nebo rovnou žlutou kartou. Při ostatních situacích by se měl hráč snažit co nejdříve opustit brankoviště a to takovým způsobem, aby neovlivňoval hru (obyčejně nejkratší cestou ven a nepřekážet brankáři ani obráncům)
Na halovém turnaji se objevilo pár sporů spojených s pobytem obránce v brankovišti. Ten se v brankovišti ocitne poměrně snadno vzhledem k tomu, že je k němu zády a proto jsou zde pravidla trochu shovívavější a rozhodčí má prostor uplatnit onen „cit pro hru“.
Obránci by se měli snažin neustále pohybovat před brankovištěm, protože nad nimi visí strašák penalty při bránění střelci nebo ufu při pobytu v něm. To ovšem neznamená, že každý pobyt obránce v brankovišti by měl být potrestán penaltou. Ta by měla přijít zejména pokud obránce v brankovišti zasáhne střílené ufo, nebo pokud například fauloval tělo útočníka před střelou nebo během ní. Pokud například obránce vedle střelce má nohu v brankovišti, ale nijak mu nebrání ve střele, pak penalta není na místě. V těchto méně závažných případech měl by rozhodčí ponechat výhodu útočícímu týmu (okamžité písknutí by možná více potrestalo útočící tým, než tým, který se přestupku dopustil) a až po případném neúspěchu by obrana měla být potrestána ztrátou ufa.
Bohužel možných případů je tolik, že není možné je všechny specifikovat a proto rozhodnutí leží na rozhodčím. Zejména při přešlapech je důležité mít i na čarách kompetentní (nebo alespoň proškolené) jedince, kteří by měli signalizovat přestupek hlavnímu sudímu.
Na závěr si dovolím jednu historickou vsuvku od samotného Štyrly. Dříve se za přešlap považoval jakýkoliv kontakt s čárou, od čehož se v druhé polovině devadestých let upustilo, kvůli vířícímu se vápnu a podobným těžko hodnotitelným záležitostem. Nyní je čára stejně jako u mnoha jiných sportů součástí hřiště.
Mates