Přešlapy a jak jim rozumět

Stručný průvodce pískáním a hraním v na brankovišti

Přinášíme první příspěvek ze seriálu „Interpretace pravidel“, který byl jedním z hlavních motivů vzniku blogu jako takového. Jednotlivé epizody budou určeny jak pro rozhodčí, tak pro další hráče, kteří by chtěli lépe porozumět pravidlům.

Velkým problémem pravidel je, že není v našich silách dokonale popsat všechny možné situace vyplývající ze hry a určit jejich rozuzlení – to by byla nečitelná (už teď není moc velké procento lidí, které je za svůj život alespoň jednou četli). Proto jsou pravidla od začátku koncipována jako jakýsi průvodce hrou a pískat by se mělo zejména v jejich duchu a s určitým „citem pro hru“.

V ufobalu jsou přešlapem myšleny dvě různé situace – přešlap obránce a přešlap útočníka. Jednodušší interpretace je pravděpodobně u útočníka. Ten se může dopustit přešlapu při chycení ufa v brankovišti, nebo stoupnutím do něj s ufem v ruce. Zde by měl být potrestán ztrátou ufa.

Pokud se přešlapu dopouští u střely, znamená to, že buď střílí „s dopadem“, nebo má při (případně už před ní) střele celou nohou v brankovišti – například špičkou. Pokud se noha nachází alespoň částečně na čáře, o přešlap se nejedná. Kontroverzni vyvolává spíše ona střelba s dopadem. Tady by rozhodující mělo být to, zda je hráč v době střely naprosto jasně celým svým tělem ve vzduchu.

K přešlapu může zajisté dojít i u útočícího hráče, který ufo v držení nemá. Zde je rozhodující, jestli si brankovištěm úmyslně zkracuje cestu, nebo se do něj dostal v důsledku předchozího pohybu – například při nahrávce z náskoku nebo dobrždění po odehrání ufa v běhu. Zkracování cesty by mělo být potrestáno ztrátou ufa, při opakování přestupku napomenutím nebo rovnou žlutou kartou. Při ostatních situacích by se měl hráč snažit co nejdříve opustit brankoviště a to takovým způsobem, aby neovlivňoval hru (obyčejně nejkratší cestou ven a nepřekážet brankáři ani obráncům)

Na halovém turnaji se objevilo pár sporů spojených s pobytem obránce v brankovišti. Ten se v brankovišti ocitne poměrně snadno vzhledem k tomu, že je k němu zády a proto jsou zde pravidla trochu shovívavější a rozhodčí má prostor uplatnit onen „cit pro hru“.

Obránci by se měli snažin neustále pohybovat před brankovištěm, protože nad nimi visí strašák penalty při bránění střelci nebo ufu při pobytu v něm. To ovšem neznamená, že každý pobyt obránce v brankovišti by měl být potrestán penaltou. Ta by měla přijít zejména pokud obránce v brankovišti zasáhne střílené ufo, nebo pokud například fauloval tělo útočníka před střelou nebo během ní. Pokud například obránce vedle střelce má nohu v brankovišti, ale nijak mu nebrání ve střele, pak penalta není na místě. V těchto méně závažných případech měl by rozhodčí ponechat výhodu útočícímu týmu (okamžité písknutí by možná více potrestalo útočící tým, než tým, který se přestupku dopustil) a až po případném neúspěchu by obrana měla být potrestána ztrátou ufa.

Bohužel možných případů je tolik, že není možné je všechny specifikovat a proto rozhodnutí leží na rozhodčím. Zejména při přešlapech je důležité mít i na čarách kompetentní (nebo alespoň proškolené) jedince, kteří by měli signalizovat přestupek hlavnímu sudímu.

Na závěr si dovolím jednu historickou vsuvku od samotného Štyrly. Dříve se za přešlap považoval jakýkoliv kontakt s čárou, od čehož se v druhé polovině devadestých let upustilo, kvůli vířícímu se vápnu a podobným těžko hodnotitelným záležitostem. Nyní je čára stejně jako u mnoha jiných sportů součástí hřiště.

Mates

Je tohle už přes čáru?

Měsíc od halového turnaje je možná ten správný čas vypustit do světa jednu úvahu ohledně ufobalových pravidel a jejich dodržování. Během našeho zápolení v Ivančicích jsem si všiml podezřele velkého množství odpískaných a místy i neodpískaných přešlapů. Možná jde jen o můj osobní dojem, ale přišlo mi, že oproti standardním venkovním turnajům jsem tento přestupek proti pravidlům viděl v zápasech mého i ostatních týmů několikrát častěji.

Třikrát a dost

Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsme hráli proti jednomu týmu s nadějným mladým rychlíkem, který ze svého křídla neustále chodil kolem naší obrany do kasy. Moc jsem neulehčil hádání, kdo to byl, že? 🙂 Každopádně se tento hráč během minuty třikrát odrážel, dle mého názoru jednoznačně, špičkou jedné nohy již z brankoviště.

Pravidlo pravděpodobně známe všichni – jakmile se nachází za čárou celá končetina, jedná se o přešlap. Dotyčný rychlík v kritickém okamžiku pokaždé zvedl patu. Kdyby se tak nestalo, nebo pokud by odhodil ufo dřív, všechno by bylo v pořádku. Zkrátka si musíme všichni hlídat, kam šlapeme.

Kdybych měl tu smůlu v dané chvíli řídit zápas s píšťalkou v ruce, určitě bych ji ve všech případech nechal zaznít, určitě bych tím daného hráče pekelně dopálil, určitě bych také byl přesvědčen, že mám pravdu.

Realita naštěstí nebyla pro onoho mladíka tak frustrující. Napoprvé sice dal gól a rozhodčí mu jej pro přešlap doopravdy neuznal, při druhém náskoku se ale naštěstí netrefil a třetí pokus utnul faul jednoho z jeho spoluhráčů těsně před náskokem. Ke zlobě nakonec nebyl důvod a zápas pokračoval bez zbytečných emocí dál.

Pro stébla nevidím

Hned po závěrečném hvizdu jsem začal nad touto situací přemýšlet a zároveň také více sledovat přešlapy v ostatních zápasech, na které jsem se díval v poklidu, coby nestranný pozorovatel a cimrmanovsky zanícený divák. Trend více přešlapů se mi potvrdil, byť samozřejmě nejsem schopen to doložit nějakými čísly. Jde doopravdy jen o můj subjektivní dojem.

Pokud ale připustíme myšlenku, že jsem se nemýlil, nabízí se otázka, čím to, sakra, je? Vstupem do haly přece hráči neztratí svou schopnost orientace v prostoru, nebo naopak rozhodčí nezískají bystré oči. Ať problém otáčím v hlavě jakkoliv, nepřicházím na nic jiného, než že půjde jen a pouze o terén. Během prvních utkání venkovního turnaje brání dobrému výhledu dosud ještě nepošlapaná tráva, později pak orientaci ztěžuje rozšlapaná a špatně viditelná čára brankoviště. Ve zkratce – odvážím se tvrdit, že v konečném důsledku v hale není přešlapů nijak výrazně více, jen jsou prostě na palubovce víc vidět.

Pískat, či nepískat?

Závěrem si dovolím tvrdit, že větší množství odpískaných přešlapů je zkrátka jedním z fenoménů halového ufecu a venku na trávě se s ním nesetkáme. Pokud tomu tak ale doopravdy je, bude potřeba, aby si to uvědomilo co nejvíce lidí. Vyhneme se tak zbytečné frustraci rychlých křídelníků zakončujících většinu akcí svého týmu. Chápu, že když rozhodčí foukne jednomu mančaftu několikrát za sebou stejný přestupek, dost to nakrkne. Tak s námi „pruhovanými“ zkuste mít trochu trpělivosti. 🙂 A pokud si myslíte, že uvažuju špatně, nebo že se dokonce mýlím i v základním předpokladu a na hale se tolik přešlapů nevidí, nebojte se, dát to organizátorům najevo. Rádi si o tom s vámi popovídáme.

Vojta