Je tohle už přes čáru?

Měsíc od halového turnaje je možná ten správný čas vypustit do světa jednu úvahu ohledně ufobalových pravidel a jejich dodržování. Během našeho zápolení v Ivančicích jsem si všiml podezřele velkého množství odpískaných a místy i neodpískaných přešlapů. Možná jde jen o můj osobní dojem, ale přišlo mi, že oproti standardním venkovním turnajům jsem tento přestupek proti pravidlům viděl v zápasech mého i ostatních týmů několikrát častěji.

Třikrát a dost

Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsme hráli proti jednomu týmu s nadějným mladým rychlíkem, který ze svého křídla neustále chodil kolem naší obrany do kasy. Moc jsem neulehčil hádání, kdo to byl, že? 🙂 Každopádně se tento hráč během minuty třikrát odrážel, dle mého názoru jednoznačně, špičkou jedné nohy již z brankoviště.

Pravidlo pravděpodobně známe všichni – jakmile se nachází za čárou celá končetina, jedná se o přešlap. Dotyčný rychlík v kritickém okamžiku pokaždé zvedl patu. Kdyby se tak nestalo, nebo pokud by odhodil ufo dřív, všechno by bylo v pořádku. Zkrátka si musíme všichni hlídat, kam šlapeme.

Kdybych měl tu smůlu v dané chvíli řídit zápas s píšťalkou v ruce, určitě bych ji ve všech případech nechal zaznít, určitě bych tím daného hráče pekelně dopálil, určitě bych také byl přesvědčen, že mám pravdu.

Realita naštěstí nebyla pro onoho mladíka tak frustrující. Napoprvé sice dal gól a rozhodčí mu jej pro přešlap doopravdy neuznal, při druhém náskoku se ale naštěstí netrefil a třetí pokus utnul faul jednoho z jeho spoluhráčů těsně před náskokem. Ke zlobě nakonec nebyl důvod a zápas pokračoval bez zbytečných emocí dál.

Pro stébla nevidím

Hned po závěrečném hvizdu jsem začal nad touto situací přemýšlet a zároveň také více sledovat přešlapy v ostatních zápasech, na které jsem se díval v poklidu, coby nestranný pozorovatel a cimrmanovsky zanícený divák. Trend více přešlapů se mi potvrdil, byť samozřejmě nejsem schopen to doložit nějakými čísly. Jde doopravdy jen o můj subjektivní dojem.

Pokud ale připustíme myšlenku, že jsem se nemýlil, nabízí se otázka, čím to, sakra, je? Vstupem do haly přece hráči neztratí svou schopnost orientace v prostoru, nebo naopak rozhodčí nezískají bystré oči. Ať problém otáčím v hlavě jakkoliv, nepřicházím na nic jiného, než že půjde jen a pouze o terén. Během prvních utkání venkovního turnaje brání dobrému výhledu dosud ještě nepošlapaná tráva, později pak orientaci ztěžuje rozšlapaná a špatně viditelná čára brankoviště. Ve zkratce – odvážím se tvrdit, že v konečném důsledku v hale není přešlapů nijak výrazně více, jen jsou prostě na palubovce víc vidět.

Pískat, či nepískat?

Závěrem si dovolím tvrdit, že větší množství odpískaných přešlapů je zkrátka jedním z fenoménů halového ufecu a venku na trávě se s ním nesetkáme. Pokud tomu tak ale doopravdy je, bude potřeba, aby si to uvědomilo co nejvíce lidí. Vyhneme se tak zbytečné frustraci rychlých křídelníků zakončujících většinu akcí svého týmu. Chápu, že když rozhodčí foukne jednomu mančaftu několikrát za sebou stejný přestupek, dost to nakrkne. Tak s námi „pruhovanými“ zkuste mít trochu trpělivosti. 🙂 A pokud si myslíte, že uvažuju špatně, nebo že se dokonce mýlím i v základním předpokladu a na hale se tolik přešlapů nevidí, nebojte se, dát to organizátorům najevo. Rádi si o tom s vámi popovídáme.

Vojta