Menu Zavřeno

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Ufobalové turnaje, obzvlášť ty velké, mají pro mnohé z nás i jistý sociální přesah. Jistě, zaběháme si na louce, zjistíme, jak máme gramlavé ruce a že jsme rok od roku pomalejší, ale je v tom i něco víc. Mnozí se takto pravidelně potkáváme už dlouhá léta, navázali jsme se soupeři přátelské vztahy a těšíme se, až se zase uvidíme. Jako ideální příležitost se jeví předturnajový táborák v Nížkově nebo poturnajová Šafářka v Brně. Přesto je i hrací louka pravidelně posetá menšími skupinkami lidí, kteří se půl roku neviděli a nyní řeší všechny ty důležité životní otázky.

Sice rozmazaná, přesto pohodinda…

Jak to vidí zelenáči?
Objevit se na našich turnajích jako nový tým jistě není žádný med. Mančaft většinou dostává příděl za přídělem a navíc můžeme my ostatní působit jako uzavřená komunita, jejíž členové si povídají jen mezi sebou. Jako na party, kde se všichni znají a Ty jen stojíš v rohu a občas prohodíš pár vět s kamarádem, který Tě přivedl.

Je to škoda. Mladých začínajících týmů poslední dobou není na našich turnajích mnoho a když se nějaký objeví, měli bychom chtít, aby se jeho členové cítili vítáni. Chápu, že ne každý je social ninja, který bez problémů vpluje do libovolné konverzace. Nechci nikoho nutit k tomu, aby se přemáhal a šel mluvit s „cizími“ lidmi. Jistě se mezi námi ale najdou tací, kteří navazování kontaktů hravě zvládnou a budou třeba i mít náladu.

Občas se to dá skvěle sfouknout hned po zápase – pochválit frajera od naproti, jak našemu gólmanovi vyprášil vingl, nebo se jinýho borca zeptat, jestli je v pohodě poté, co jsi ho omylem zfauloval. Za to nic nedáš a soupeř uvidí, že o něm víš. Kapitán jednoho týmu dnes už pravidelně hrajícího o přední příčky se mi před časem svěřil, jak je potěšilo, když jsem za nimi po zápase přišel prohodit pár slov. Dost mě to překvapilo, protože už tehdy nějaký čas na turnaje jezdili a nešlo o žádné nováčky.

Trpas – jeden z lidí, se kterými stojí za to pokecat

Pojď si povídat
Proto to letos zkusím znovu. Jistěže mě zajímá, jestli Doaka nesežrali v Adamově vlci. Rád si popovídám s Jokem o tom, jak se má jeho rodina. Těším se, jak Pyrovi pogratuluju k narození syna. Tentokrát si ale určitě zajdu pokecat i s lidmi ze začínajících týmů. Bude fajn, když se přidají i další…


Vojta

Related Posts