Nová lokalita, nový formát, nová výzva. Poslední prázdninová sobota přivábila hrstku ufobalových nadšenců na nejzápadněji položenou lokalitu ufobalových turnajů posledních let a troufám si říct i historie. Přibližně tři kilometry od západní hranice Prahy, v tenisovém a beachvolejbalovém centru ležícím v satelitní obci Rudná se uskutečnil historicky první beachufobalový turnaj v historii. Zúčastnilo se ho pět týmů o celkovém počtu 33 hráčů, kteří na pískovém povrchu nastříleli dohromady 232 branek. Zajímá vás více, než lze vyčíst z UfoISu? Sepsali jsme pro vás nejobjektivnější a nejobsáhlejší uživatelskou recenzi!
+ Klady
Zázemí – Převléci se v šatně a následně osprchovat, na to jsme zvyklí už z haly. Na beachovém turnaji však tuto možnost ocenil i ten, kdo se v Ivančicích nebo Jedovnicích zdráhá. Písek se totiž dostane vážně úplně všude a velmi komplikuje jakoukoliv jinou aktivitu, než pokračování ve hře. Zázemí v Rudné kromě toho nabídlo i neustálý přísun tekutin – jak točených s pěnou, tak i džusu s vodkou či nealkoholické ledové tříště. Ti, kteří se stejně jako Pilates ráno dostavili poznamenaní krátkou prohýřenou nocí a nekvalitním spánkem, ocenili snídani v podobě míchaných vajíček. Na ty, kteří k turnaji přistoupili zodpovědněji, pak koncem dne čekala odměna v podobě smaženého řízku z místní restaurace.
Fanoušci – Snad poprvé byl turnaj více přístupný zraku běžné veřejnosti. Žádná zastrčená louka hluboko v lese nebo na kraji města či palubovka ve sportovní hale. Místo toho pěkný písečný plácek na křižovatce dvou ulic, od kterých hřiště odděloval jen drátěný plůtek a síť. Ti šťastnější, co se uměli dobře nastěhovat, mohli sportovní zápolení sledovat z pohodlí balkonů nebo oken svých domovů. Nejhlasitější však byla skupinka přibližně desíti místních dítek, kterou do svého fanouškovského tábora naverboval Upír. Možná proto mu to tentokrát tak čapalo.
Efektivní akce – Na písku nebolí, když spadnete. Sice se déle zvedáte, ale jinak si (většinou) neuděláte žádné odřeniny. Jak turnaj sliboval, některé ofenzivní akce byly vyloženě na krásu. Jako ukázka, ze které bohužel nemáme video, může určitě posloužit náskok do brankoviště v podání Jokea, který v letu stihl chytit dobře nasměrované ufo, vystřelit a dát gól. Obecně většina útočných akcí končila dopadem těla na měkký povrch. Akce byly obecně odvážnější a statisticky i úspěšnější. A když už gólem neskončily, smrdělo to vždy na druhé straně rychlým protiútokem, protože z písku se vážně zvedáte na nohy déle, než na trávě.
Pro radost – Měl to být experimentální fun turnaj, s dopředu nejasným herním systémem, spíše pro radost, když tentokrát tolik nešlo o výsledky či umístění. A většinou dokonce takový i byl. Kdo chtěl zábavu, určitě jí měl dostatek. Pokud někdo na zábavu tolik není, mohl ji jednoduše zahrabat do písku a vytáhnout na povrch jiná esa.
Party v Pticích – Nedílnou součástí ufobalových zápolení jsou i následující večírky s podrobným debriefem a rozborkou celého dne. Turnaj v Rudné pro tyto účely nabídl Brndův legendární statek v Pticích, tedy obci jen pár kilometrů od Rudné. Zastoupení měla většina týmů, a přesto, že ne všichni vydrželi do konce, podpořila akce ,,další rozvoj ufobalové komunity.
– Zápory
Nenaplněná kapacita – Maximální počet pouhých šesti týmů sliboval první souboje ještě před začátkem turnaje – kdo přihlásí svůj celek rychleji než ostatní? A kdo zůstane na ocet? Stres z pomalého internetu nicméně organizátor vyřešil znamenitě, když přihlašování spustil přibližně o půl hodiny později. Pět volných míst se i tak rychle zaplnilo a to poslední jsme gentlemansky ponechali týmu, který neměl svého zástupce napíchnutého na internetu. I přes opakovaná avíza se však šestý mančaft nepřihlásil a minimální kapacita týmů tak nebyla vůbec naplněna. Fiasko!
Pomalé obrany – Jak už zaznělo výše, v písku se člověk vážně pohybuje pomalu. Pokud jste zvyklí na dynamickou obranu, kdy se hráči rychle pohybují s útokem podél zóny, nepočítejte s něčím takovým na písku. Útočící hráč, který bez většího pohybu střílí, i ten, kdo naskakuje, má na písku proti obraně daleko větší výhodu. Obráncům, pokud chtějí zamezit gólové šanci, často nezbyde nic jiného, než faulovat.
Střely o zem – Nefungují, Doaku! Nečekejte, že se vám ufo cíleně stočí na zemi, stejně jak to umíte na trávě, nebo když ho jebnete na parketách do brankoviště a pak čekáte, jestli se do brány dokutálí nebo doslajduje. Střelci, kteří často pálí o zem, měli na písku hodně problémů. Důkazem již zmíněný kapitán Epixu, který dal více gólů přes celé hřiště do prázdné, než z hranice brankoviště. Nekecám.
Požíravý písek – Ztrácí se v něm věci, což se na trávě nebo parketách také nestane. Pokud tedy hrajete například s hodinkami nebo chytrým náramkem a ten vám upadne, aniž byste si toho hned všimli, můžete se s ním s velkou pravděpodobností rozloučit. Anebo doufat, že zkušený Pyro kromě čtení hry zvládne skenovat i herní povrch, náramek najít a ještě vám ho během střídání předat. Nutno dodat, že naběhané kroky do náramku zpětně po nalezení nedostane ani samotný hledač.
Krvavé oděrky – Ano, na písku nedostanou kolena tak zabrat jako na trávě či parketách. Ale počítejte, že můžete mít drobnější krvavé oděrky na kotnících či všeobecně spodních částech nohou. Z čeho, to je otázka. Všichni takto postižení se ale shodují, že za to mohl všudypřítomný písek a jeho tření o kůži při neohrabaných pohybech vlastních nebo soupeřových končetin.
Výsledná známka – 85 %
Bris